Bára
27. března 2010 v 23:11 | LuC.
Takže, jak už jsem prve zmínila v mém životě jsem udělala spoustu chyb a myslíím si že sem se hodně změnila, protože sem byla děsnej člověk. Příšernej...ale změnila sem se newim jak moc a newim jestli k dobrýmu a nebo špatnýmu, ale změnila sem se, a jen kvůli přátelům..Dělím kamarády a kamarády z fanatiku a kamarády ze školy popřípadě i jiníí....není to nijak oficiální jen se v těchto kruzích nejčastěji vyskytuji...takže..
Chtěla bych začít člověkem který patří k těp TOP, povrchně řečeno...
Bára

Sedím s ní ve škole. Je hodná, skromná a je docela jiná než já...Myslím si že je "vůdce party"..neoficiální, ačkoliv by mě zajímalo proč..xD...Ne, samozřejmě je pro tento post jako stvořená..je to naše alfa, naše máma...
Hádáme se, samozřejmě že se hádáme, ale většinou kůli tomu že ona závidí mě a já jí..je to taková naše demence..Je to moje slunce dne, které když se zatáhne vše mi zčerná..Ale štve mě že když mám z něčeho crazy radost, ona to bere rozumě a tu radost mi krapet zkazí..
Ale ted jsem byla v ošemetné situaci a Bára byla mojí ohronou oporou, mohla sem se na ní obrátit a ona se mi to snažila co nejvíce usnadnit..nemohla bych bez ní existovat
omlouvám seže píši jednou hop a potom skok ,ale je 11 hodin večer a tento týden mi dal opravdu zabrat. Co je horšíí...tenhle týden mi dá zabrat dvojnásob..:(
Tik tak
27. března 2010 v 18:24 | LuC.
Do mých narozenin zbývá asi něco málo ořes týden, takže mám jen málo času Vás seznámit s celým mým životem, s mými chybami...
Moje místo
27. března 2010 v 18:21 | LuC.
Můj život už ve velmi úzkém směru znáte, ale neznáte mě takže,...
Jsem Lucka a zanedlouho budu mít narozky. Vlastně se hodlám psát mé strories od tohoto dne, od dne kdy budu na tomto světě 14 let. Ale říkám si kde ty mé denní prožitky psát. Ano, jednou z možností je můj pokoj, ale ten se mi nezdá dost vyjímečný. Vždycky sem si připadala jako rozumbrada, jako malá dospělá a založit blog byl můj věčný "sen" řekla bych. Mno a když sem jednou opět přemýšlela nad tím kde si udělat vyjímečné místo, vzala jsem mého psa na procházku a šla jsem, kam mě nohy táhly. Došla jsem na místo kde jsem byla jen já a příroda, našla jsem takové místo, o ktrerém se mi vždy zdálo. Jsou na něm akorát stromy , pole,já a můj pes Bady. Není to daleko od domu, ale je to dostatečně daleko na to abych byla sama sebou, neslyšela keci mojí matky a ani emoce ostatních. Je to dostatečně daleko na to, abych si urovnala myšlenky. Je to perfektní místo, slyším auta, ale ne jejich motory slyším poze jejich mírné bručení. Je to nádherné místo. Místo, s krásnou vůni a místo kde sem jen já a vítr....
Stručně mým životem
27. března 2010 v 17:50 | LuC.
Život je prý jen shoda náhod seřazených za sebou, i to je možné, ale něco se dá ovlivnit, něčomu se dá předejít. V mém životě už není děda, tedy jeden z mým dvou dědů, nemusel umřít, kdyby nekouřil a nepil mohl být se mnou i teď.
V mé životě se stalo spousta story, dokonce i lovestory. Jednu lovestory vlastně prožívám. A kašlu na školu, ale to není nic vyjímečného.Takže tohle jsem já a můj velice stručně popsaný život. A mí nejbližší? Co se týče rodiny tak sme tedy krom zmiňovaném dědovi kompletní. Mám matku kterou nemůžu poslední dobou ani vycítit. Otce, který musí mít vždy pravdu a bratra, ktrerý se nedávno oběvil jako velice starostlivý, až mě to překvapilo. Zbláznila bych se nebýt kamarádů jak ze školy(Bára, Bětka, Kiki, Jana, Eva, Verča, Eliška, Anetka, ....) tak z fanatiku (Kačenka, Klárka, Terka, Síma, Mára, Verča, Anye, Lucka) a samozřejmě bych nemohla existovat bez mého momentálního oblbovače Davida. Mám mnohem víc lidí bez kterých by nemělo cenu žít, ale tohle je asi ten top seznam.